2. Kapitola

20. května 2009 v 15:16 | Mary-Ane |  Láska a jiná trápení
Ráno jsem se vzbudila tím, že mi začalo svítit do obličeje. Koukla jsem se na hodinky a zjistila, že je šest ráno.

Vylezla jsem z postele a za zástěnou jsem se převlékla do oblečení, které mi asi holky včera donesly. Vyšla jsem do spícího hradu do 7. Poschodí. Ve společenské místnosti jsem nezůstala moc dlouho, už jenom kvůli spícímu klukovi pod gaučem. V naší ložnici jsem si vzala ručník a šla do koupelny.
Když jsem vylezla ze sprchy, stoupla jsem si před zrcadlo a přemýšlela, co si udělám s vlasy. Nakonec jsem je natočila, takže se mi v prstýnkách vlnily do půlky zad. Když jsem se namalovala a došla do ložnice, bylo už půl osmý a Kate s Blanche byly vzhůru. Když se připravily, šly jsme se nasnídat. Přišlo mi, že jsem celkem aktivní na to, že byl pátek ráno. Po jídle jsme se došly do učebny a zjistily, že zadní řada je zabraná.
,,Co to jako je?'' řekla Kate směrem k mému milovanému bratovi.
,,Jo, aspoň dneska se chovejte slušně, když Thomas včera skoro zabil Lili,'' připojila se Blanche, já jsem jenom stála s rukama překříženýma na břiše. Bohužel než se kluci spakovali a vypadli, zazvonilo na hodinu a tak jsme si radši rychle sedly, neměla jsem vůbec náladu na další školní trest a hlavně jsem chtěla vidět zítřejší zápas. Jelikož profesor začal rovnou s výkladem, což bylo totálně nudný, takže jsem si lehla na lavici a zavřela oči. Když jsem je zase otevřela a koukla se na hodinky , zjjistla jsem, že každou chvíli bude zvonit na konec
hodiny. Rozhlédla jsem se po třídě a zjistila, že ne mě zírá Jack Thomas. Hodila jsem na nej ksicht a otočila se. To je úplnej udiot... Ani se mi neomluvil, vážně mě štve.
Blanche seděla s pootevřenou pusou a koukala směrem na tabuli, Kate jako jedna z mála psala, většina ostatních ležela na svých poznámkách.
Když zazvonilo, šli jsme na hodinu lektvarů. Bylo to úžasné jako vždy, běhat pro přísady, tlumit plamen, přidávat... Většinou jsem dostala Hrozný, protože se barva mého lektvaru byla o dva stupně jiná, než měla být... Myslim, že je to naprosto jedno, jestli je něco hráškové nebo světlezelené, ale budiž no. Jsem si naprosto jistá, že příští rok lektvary vynechám. Dotrpěla jsem teda zbytek hodiny, jenom jsem pozorovala jak Kate odevzdává odměrku s perfektně vypadajícím lektvarem.
Po obědě jsem šla do společenské místnosti, holky měly hodinu věštění a toho se já neúčastním. Seděla jsem u krbu a přemýšlela, co si vezmu zítra na sebe.
Druhý den se konal zápas ve famfrpálu-Havraspár se Zmijozelem a já tam akutně potřebovala vypadat dobře, kvůli sladkýmu, havraspárskýmu brnakáři Martinovi Smithovi... Po chvíli přemýšlení jsem se rozhodla, že si vezmu modré tílko a tmavé džíny. Šla jsem si oblečení připravit a když jsem se vrátila do společenské místnosti, holky už seděly u krbu a povídaly si. Sedla jsem si k nim a poslouchala je.
,,Myslim, že bys s nim měla jít...'' říkala Blanche a povzbudivě se koukala na Kate, která se mi zdála lehce rozrušená.
,,S kým bys měla jít?'' zeptala jsem se jí, abych se dostala do obrazu a usmála jsem se.
,,Ten šesťák-Daniel Cane se mě zeptal, jestli bych s nim šla ven,'' řekla pomalu.
,,Ježiš, vždyť to je skvělý, líbí se ti už roky!'' usmála jsem se na ní, abych ji povzbudila. Chvíli jsme ji s Blanche přemlouvaly a asi po hodině souhlasila, že s ním zítra po zápase půjde ven. Pak jsme se s holkama bavily o tom, co si mám vzít zítra na sebe a ony potvrdily můj nápad s modrým tílkem, že to hezky ukáže, komu fandím.Po večeři jsme šly do ložnice a na mojí posteli si lakovaly nehty, jako mudlovské holky z těch hloupých časopisů. Šly jsme brzo spát, hlavně asi proto, abychom nezaspaly.
Ráno jsem se probudila hrozně brzo a začala vyšilovat, abych vypadala hezky, šla jsem se umýt a místo vlažné vody jsem si pustila ledovou. Radši jsem to brala z lepší stránky, aspoň mě to probudilo... Když jsem si česala vlasy, zamotal se mi do nich kartáč, takže jsem ho snad hodinu vyndavala, ale nakonec se mi povedlo se i docela hezky učesat. Oblékání už proběhlo bez problémů, vzala jsem si pohodlné teniskya trochu se namalovala. To se začaly probouzet holky, kterým příprava trvala podstatně kratší dobu a byly jsme sto vyjít na snídani. Hnedka u dveří si Kate všimla Danile, usmála se na nás a vyběhla za ním, říct mu, že půjde ráda ven. S Blanche jsme došly ke stolu a sedly si bohužel příliš blízko mého bratra a jeho bandy...
,,Potterová, tos zapomněla, ve který jsi koleji?'' křikl na mě Thomas, jenom jsem se ušklíbla řekla:
,,Ne, neboj... Ty teď používáš pusu i jinak, než abys strkal jazyk k mandlým nějaký holčičky?'' a začala jsem snídat ovesnou kaši s medem. Chlapcům asi zamrzla slova v puse a už na nás nepromluvili... Společně s davem jsme se vydali na hřiště, oba týmy už se rozlítávali a já pohledem hledala kluka se světlehnědýma vlasama a úžasně modrýma očima. Vylezly jsme na tribunu nejblíž Havraspárským brankám a koukaly. Když těsně před začátkem zápasu doletěl k brankovým tyčím, ušklíbl se do davu a Blanche, který stála vedle mě, vyprskla smíchy.
,,Netlem se!'' řekla jsem, ale začala jsem se smát taky i když jsem po chvíli dodala aby toho nechala a začala jsem sledovat zápas. Vážně jsem se snažila koukat jinam než na něj, ale moc se mi to nedařilo, takže jsem většinu času nepokrytě zírala na to, jak krouží kolem tyčí a občas zneškodňuje nějakou střelu. Z přemýšlení mě vytrhl až škodolibý hlas:
,,Zkoumáš, jak prostřelit havraspárskýho brnkáře ve finále, nebo tě zápas vůbec nezajímá?'' ihned jsem se ohlíhla a viděla Jacka Thomase, jak kolem ramen objímá nějakou blond druhačku, která vypadal, že ji vytáhli po měsíci z jezera a její pohled naznačoval, že by se mohla každou chvíli rozbrečet, přemýšlela jsem, kde nechal tu čtvrteční, vypadala živěji...
,,Hele nech toho, já náhodou vim,'' otočila jsem se ke hřišti a zjistila, že zápas skončil a kolem naší tribuny přelétal havraspárský tým, který vyhrál, takže jsem dokončila větu:,,vím, kdo vyhrál. A ty se koukaj klidit Thomasi i se svojí holkou.'' po těchto slovech jsem popadla Blanche a seběhla s ní před vchod na hřiště až k šatnám. Chvíli nám to trvalo, takže jsem viděla šestici hráčů odcházet směrem ke hradu, ale věděla jsem, že kapitán vítězného družstva, jde pryč až poslední. Říká to nějaká hloupá tradice, ale mě teď docela nahrála. Blanche odešla ke hradu společně s Tinou a Sue z našeho ročníku a já se opřela o stěnu vedle východu ze šaten a čekala...
Když se konečně otevřely dveře a vyšel z nich naprosto rozcuchaný Martin Smith, zatajil se mi dech, zvládla jsem jen říct:
,,Ahoj, dneskas hrál fakt dobře,'' a pokusila jsem se usmát. Asi ho trošku vyvedlo z míry, že na něj někdo čeká, doufala jsem, že nechtěl, aby na něj čekal někdo jiný, ale řekl:
,,Jo, děkuju. Ale není to pro tebe špatně, že jsem ve formě?'' a usmál se okouzlujícím úsměvem, který jsem viděla tolikrát při hodině přeměňování, nebo při zápasech.
,,Heh, no to máš pravdu, ale dneska jsem ráda, že ti to šlo,'' odvětila jsem a pohlédla mu do očí. Přišla jsem si trošku hloupě, jak jsem k němu vzhlížela a z toho pocitu mě vytrhl až výkřik:
,,Lilian, nebal ho!'' a smích mého bratra. Ani jsem nestihla mýt naštvaná, když James s Blakem, kteří si připadali horzně vtipní utekli směrem k hradu, podívala jsem se zpět na havraspárského brankáře a řekla:
,,Promiň, to byl jenom můj bratr a jeho pitomej kamarád,'' odfrkla jsem si a rádoby nenudeně pokračovala:,,Nechtěl bys někam zajít, kde by nebyli lidi, co by nás otravovali?'' a zbaběle jsem sklopila pohled. Jasně, dneska jsem sebrala odvahu k něčemu, co jsem chtěla udělat už dobu, ale bála jsem se, abych to ještě víc nezkazila. Martin se usmál a řekl:
,,Jasně, sejdeme se za hodinu před hlavní branou, musim si uklidit koště a vzít si něco normálního,'' a usmál se na mě. Poprvé jsem věděla, že se směje na mě a ne někoho vedle mě, chtěla jsem skákat radostí, ale to by jenom zvětšilo můj pocit ubohosti, tak jsem jenom přikývla a vyšla vedle něj k hradu. Když jsme se rozdělili, vyběhla jsem rychle do společenské místnosti a našla Blanche, která se na mě trochu vyjeveně dívala-asi myslela, že budu zpět trochu později. Sedla jsem si k ní a všechno jí řekla, ona na chvilku odešla do ložnice a když se vrátila, donesla mi její nejoblíbenější náramek pro štěstí, už byl čas abych odešla a tak jsem ji objala a vyrazila zpět před hrad, kde jsem si sedla na schody a pozorovala slunce.
,,Bál jsem se, že nepřijdeš,'' zašeptal mi někdo do ucha, trochu mě to vylekalo, ale když jsem si uvědommila, kdo to je, usmála jsem se a řekla:
,,To já se bála, že nepřijdeš, jdeme?'' a vstala jsem.
Povídali jsme si cestou k jezeru, kde jsme si sedli na trávu s pokračovali. Vůbec jsem si nevšímala kolik je hodin, až když se začalo trošku smrákat, koukla jsem se na hodinky- bylo skoro sedm. Lehla jsem si na trávu a koukala do nebe, když mi výhled narušily krásné oči:
,,Nikdy před tím jsem si nevšiml, jak se krásně směješ,'' řekl Martin a já se neubránila tomu, abych se usmála, jako vždycky, když mi toho dne něco řekl...
,,No tak Lil, povídej, co se dělo!'' řekla Kate, po tom, co nám dovyprávěla, její rande s Danielem. Ve skratce jsem jim všechno řekla. Povídaly jsme si dlouho do noci, protože jsme ještě vyslýchaly Kate a pak zase Kate s Blanche vyslýchaly mě, no usnuly jsme všechny v jedné posteli...:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Issynka Issynka | Web | 20. května 2009 v 15:39 | Reagovat

Mno tak doufam ze se daji dokopy :oD
Vyzera to na super par :oD
(ju a pak zase pisni :oD)
Diki papaaaaaa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama